Berličky

Když si zlomíme nohu, tak dostaneme sádru a berle. Ty nám slouží na to, abychom se zvládli pohybovat a i přes zranění alespoň částečně fungovat v „normálním“ životě, tak jako před zlomeninou. Je úplně jedno zda jsme měli nějaké dva klacky nebo značkové berličky, protože v té chvíli, co nám sádru sundají, tak jsme ve stejné pozici – musíme začít pomalu a s citem rehabilitovat. Do té doby, než se úplně zotavíme.

Na sobě i na svém okolí pozoruji, jak my lidé využíváme berličky i tam, kde to není nezbytně nutné. Například ve chvílích, kdy nás zasáhne nějaká silná životní událost – ztráta blízkého přítele, rozchod, nečekaná výpověď, úmrtí,… Zde však už to nejsou pouze dva klacky, které nám usnadní fungování, ale je to něco jiného, co není pro každého stejné. Okolo sebe i na sobě pozoruji nejrůznější berličky:

  • antidepresiva,
  • drogy,
  • extrémní přetěžování organismu v podobě náročného sportu, kdy jdeme za hranice možností těla,
  • ztráta kontaktu se společností („nemocenská“),
  • nebo pravý opak, cestování (bez smysluplnosti, jen tomu na chvíli utéct),
  • bezduchá zábava,

Nebo u mě v minulosti:

  • alkohol,
  • sex bez jakýchkoliv citů,
  • navalení pracovních/studijních povinností (desítky seminářů, projektů,… najednou).

Všechno funguje prakticky na stejném principu, jako ty berličky při zlomené noze. Prostě si na chvíli dáme odpočinout hlavě a srdci, které to v té chvíli nezvládají. Zní to celkem logicky, avšak když se podíváme na ty berličky, tak to jsou věci, které bohužel neřeší problém, pouze ho odsouvají „až někdy na později.“ Další věc, kterou pozoruji okolo sebe a pozoroval jsem jí i na sobě, tak na berličkách vzniká často závislost. Závislost, že člověk nechce berličku opustit, protože by pak musel řešit TEN problém, který nezmizel, jen je odsunut do pozadí nebo závislost v tom slova smyslu, že pokud se nám v životě stane nějaká podobná příhoda znova, tak mysl i srdce nám automaticky říkají – neřeš to, vezmi si berličky. Slovo závislost nejlépe definoval lékař Gabor Maté: Závislost je každé chování, které poskytuje dočasnou úlevu a potěšení, ale dlouhodobě ubližuje, má negativní důsledky a nemůžete s ním přestat navzdory těmto dopadům. (1)

Závislost je každé chování, které poskytuje dočasnou úlevu a potěšení, ale dlouhodobě ubližuje, má negativní důsledky a nemůžete s ním přestat navzdory těmto dopadům.

Myslím si, že všechny tyhle berličky a jejich nárůsty (např. ČR 5 násobný vzrůst spotřeby antidepresiv (2000-2015) (2)) je způsobeno mimo jiné i tím, že schováváme smutek. Okolo sebe vidíme dokonalé fotky na instagramu, či jiných sítích, dokonalé lidi v dokonalých reklamách, či filmech a myslíme si, že nikdo nemá problémy. Proto si radši dáme pilulku či se tak zaneprázdníme prací, aby na nás nebylo vidět, že jsme smutní. Naučili jsme se, že smutek je něco co se nenosí, vždyť to přece ve všech těch „super motivačních časopisech“ tipu First Class, Forbes atd. (taky jsem v minulosti četl) píší, že štěstí 24/7, skvělá nálada 24/7 to je tu, oč tu běží.

Přitom se to všechno dá řešit úplně jinak, jde o to si dovolit sám sobě být smutný. Dovolit si ten smutek naplno prožít, procítit ho, dát mu čas (né nadarmo se říká, že kdyby nebyla temná noc, tak bychom si neužili východ Slunce), protože jen tak se můžeme uzdravit. Vnitřně jsme uvěřili, že smutek je něco špatného, co se musí přebít, či zahnat. Přitom to vůbec není pravda, stejně jako prožíváme a prociťujeme radost, tak je dobré prožít a procítit i smutek či jakoukoliv jinou emoci (na meditaci třeba prociťujeme hněv, či další – o tom v pozdějším článku).

Dovolit si sám sobě být smutný.

Navíc si je dobré uvědomit, zda nám daná věc pomůže nebo zda je to jenom berlička, která má odsunout problém či nám po ní bude ještě hůř… Píši o tom zejména proto, že v minulosti jsem to řešil právě výše zmíněnými berličkami. Přitom se to dá řešit úplně jinak. Identifikoval jsem si berličky a teď, když prožívám určitý smutek, tak si prostě tu berličku nevezmu.

Když nemám berličku a prožívám smutek naplno, tak jak třeba prožívám radost – tak v sobě v této chvíli pociťuji neskutečný klid, protože odpadá to napětí z potlačování. Současně pociťuji i nadhled na život a neskutečnou vděčnost. Navíc tím, že se nesnažím zavalit prací či se pořádně opít, tak mám čas i na své návyky, které teď mohu ještě více prociťovat a pracovat na nich – jóga, meditace, chůze, hluboké sdílení s blízkými lidmi, dotek, otužování (o důležitosti návyků budu psát ještě později).

Proto: Dovolte si samy sobě být smutný. Smutek je také emoce, která má stejně jako všechny ostatní místo v našem životě, a není potřeba jí schovávat nebo někam odsouvat pomocí berliček.  


Zdroje citací:

  1. Maté, Gabor: Moc závislosti a závislost na moc, TED Talk, Dostupné také na: https://www.youtube.com/watch?v=MwNrFWG3UbU&t=2s
  2. SUCHOPÁR, Josef, Michal PROKEŠ a Ondřej SUCHOPÁR. Remedia: Spotřeba antidepresiv v ČR ve srovnán s ostatními vyspělými zeměmi [online]. 2016, 26(6) [cit. 2019-01-18].

ZPĚT NA HLAVNÍ STRANU


Napsat komentář