„Dokonalý“ život na cestách

Občas mě chodí zprávy typu: Wau to místo musí být super, na tom místě bych byl taky tak šťastný…  Je docela zajímavé sledovat, jak si lidé myslí, že je to tím místem, že na tom místě, je něco magického, co je udělá šťastnými. Něco, co není nikde jinde.

Myslím si, že to může z části platit na nějaké krátkodobé či jednorázové cestě, kdy má člověk pocit, že je najednou na tom místě nesmírně šťastný. Často je to však způsobeno pouhou iluzí – jsme tak vyplesklí z toho, co vidíme, že najednou v tu chvíli zapomeneme na všechny naše problémy, starosti či smutky. Máme pak pocit, že je to tou cestou, tím místem… tak to však podle mě není. Kdo cestuje dlouhodobě, tak ten ví o čem mluvím – štěstí je stav mysli, který není závislý na okolních podmínkách. Když nejsme šťastný samy se sebou, tak úplně v klidu můžeme zažívat stejné trápení doma v obýváků a stejné i někde na pláži v Karibiku, akorát s tím rozdílem, že tam k tomu budeme popíjet vychlazené mojito a koukat na moře.

 Štěstí je stav mysli, který není závislý na okolních podmínkách.

Současně mě chodí i zprávy typu: Ty musíš mít takový super (dokonalý) život bez problémů, bez starostí. Na cestách si pořád šťastný, pořád se máš skvěle.

To mě přimělo ještě k jednomu krátkému zamyšlení – opravdu každý člověk má problémy, opravdu každý se někdy cítí pod psa, má pocit, že mu všechno padá na hlavu nebo se mu chce brečet. Tak to má i člověk na cestách. Stejně jako každý den vychází a zapadá Slunce, tak stejně tak i může radost vystřídat smutek.

Tím však nechci říct, že smutek, či negativní emoce jsou špatné (i když společnost si to myslí) – na smutku není nic špatného, kdyby nebyl smutek, tak bychom se nemohli těšit na radostné dny, obdobně jako kdyby nezapadalo Slunce, tak bychom nikdy neviděli oblohu plnou hvězd a kouzelné východy Slunce.

Kdyby nezapadalo Slunce, tak bychom nikdy neviděli oblohu plnou hvězd a kouzelné východy Slunce.

Stejně to funguje i s „prohrami“ a „chybami.“ Záměrně píši v uvozovkách, protože lidé nahlíží na prohry a chyby jako na něco špatného, nežádoucího, něco co by přece nemělo nastat. Přitom je to úplně naopak – díky chybám se může naopak probudit kreativita, můžeme se neustále zlepšovat, posouvat a dělat věci, který se nám zdáli včera ještě nemožné. Obdobně to funguje i na cestách, kde člověk také chybuje, třeba:

  • jsem si jednou stoupl na stopa na úplně blbé místo, kde mě nikdo nemohl zastavit,
  • v Julských Alpách jsem díky uspěchanosti spojené s vysokohorskou nemocí skončil 20 minut pod vrcholem 2. nejvyšší hory Slovinska (po 6 h výstupu),
  • do Tater jsem si zase nevzal kulicha, tak jsem pak v červenci běhal po Popradu a sháněl ho, protože byla v noci nula a já chtěl spát pod širákem,
  • v Rumunsku jsem si špatně postavil přístřešek a neskutečně jsem zmokl, druhý den se situace opakovala,
  • a další.

Chyby se opravdu dějí – i na cestách! Důležité je se z nich poučit, protože jedině tak chyba splní svůj účel (posune nás dál).

Díky chybám se může naopak probudit kreativita, můžeme se neustále zlepšovat, posouvat a dělat věci, který se nám zdáli včera ještě nemožné.

Poslední věc na kterou se lidé ptají je: Wau, ty máš dokonalé fotky. To bych taky chtěl, se procházet po Jardins du Trocadéro úplně sám a užívat si ty výhledy (zahrady naproti Eiffelově věži, úvodní fotka zde na webu). Tuhle věc mám záměrně až na konci, protože mě přijde úplně nejjednodušší. Stačí si přivstat a můžete si užívat všechny „turistické“ místa samy pro sebe. Pokud nevěříte, zkuste se třeba někdy ráno projít po Karlově mostě, třeba Vás překvapí jak je ve skutečnosti široký.


Na závěr jedno video „dokonalého života“ z červencového přechodu Tater – vypípat to neumím, tak tu máte necenzurovanou verzi. 😀

 


ZPĚT NA HLAVNÍ STRANU


Napsat komentář