Parkinsonovy zákony

S tímto zákonem jsem se poprvé setkal před několika lety, když jsem poprvé četl knihu Tima Ferrisse (Čtyřhodinový pracovní týden), poté jsem ho několikrát použil při studiu vysoké školy, či při tom, když jsem potřeboval dokončit důležité projekty. Ostatně ho používám i teď, když píši tyto řádky. Co nám teda Cyril Northcote Parkinson říká?

  • Práce přibývá úměrně s tím, kolik času se na ni může vynaložit neboli práce narůstá tak, aby vyplnila všechen čas, který pro ni máme k dispozici.
  • To, co je třeba udělat, nabývá na důležitosti a komplikovanosti přímo úměrně vyhrazenému času.
  • Výdaje rostou úměrně k příjmům.

U prvního zákona, tedy Práce přibývá úměrně s tím, kolik času se na ni může vynaložit, je to celkem jednoduché. Když například píšete článek a vynaložíte si na něj 40 minut, tak ho napíšete za 40 minut, pokud si na něj vynaložíte týden, tak vám garantuji, že ho skutečně celý týden budete psát nebo vám alespoň bude zabírat místo v hlavě, kde by mohli být jiné důležitější věci. Někdo by však mohl namítnout – no jo, ale článek, který budu psát týden bude přece daleko kvalitnější než ten, na který budu mít jenom 40 minut – zdá se to logické, avšak to není zas tak pravda. Kvalita článku, který píšeme 40 minut bývá často stejná, mnohdy i vyšší, než když se s ní mazlíme mnohem déle. Při „nedostatku času“ se totiž zaměřujete na to důležité (co bývá často v případě nadbytku času kvůli nepodstatným detailům opomíjeno).

Při minimalismu mi tento zákon pomáhá v práci či na projektu, jelikož se mi daří maximálně zvýšit efektivitu a současně mít i dostatek času na volno, či jiné činnosti. Všechno má, ale jedno velké ALE je důležité si dávat reálné termíny a reálné časové možnosti, protože v případě, že si několikrát za sebou dáme čas, který na úkol nestačí, tak může přijít frustrace, či při více pokusech rezignace.

S tímto souvisí i bod č. 2 To, co je třeba udělat, nabývá na důležitosti a komplikovanosti přímo úměrně vyhrazenému času, neboli když máme na úkol přemíru času, tak nám vzniká možnost vymýšlet hypotetické problémy, které ani nemusí nastat nebo naopak přichází snaha o perfekcionalizmus. Platí i pro cestování, čím delší čas si vyhradíte na plánování, tím budete více ve stresu, či naopak litovat, že jste nezvolili jinou možnost na cestě (viz též Paradox volby nebo zákon ztracených nákladů (budu o něm psát později)).


http://e.ggtimer.com/40minutes, stačí vždy vyplnit číslovku a bude se vám to jednoduše odpočítávat (netřeba složití aplikace!)


Takže tu máme dva zákony na produktivitu a efektivitu, k čemu ještě třetí? Třetí je naprostý základ finanční gramotnosti! Výdaje rostou úměrně k příjmům, pokud si tohle uvědomíme, tak už nikdy nebudeme mít problém si ušetřit peníze. V praxi to funguje tak, že když máme více peněz, tak máme tendenci rozhazovat, koupíme si vodu, místo toho, abychom si jí natočili cestou u veřejného pítka. Půjdeme do luxusní restaurace, místo toho, abychom si uvařili dobré jídlo doma, protože si to „můžeme dovolit.“

Jak tedy praktikuji tento zákon v praxi? Každý měsíc pracuji s měsíčním budgetem, který mám na běžném účtu (částka snížená o to, kolik chci ten měsíc ušetřit) + mám na spořícím účtu navíc uloženou jednu obálku jako zálohu na krytí cashflow (za některé projekty či akce dostávám zaplaceno až zpětně včetně cestovného a právě cestovné, které si v tu chvíli platím sám kryje ta záloha na cashflow). Takže bez ohledu na to, kolik mě ten měsíc přijde, tak měsíční budget zůstává stejný a pokud ho nevyčerpám, tak se automaticky přesouvá na spořící účet, čímž se rozšiřuj množství peněz, které chci ušetřit.


Takže tolik k Parkinsonovým zákonům. Články budu postupně přidávat i na kartu MINIMALISMUS nahoře na liště, kde se pokusím na jedné stránce přehledně nastínit, jak vypadá jednoduchost minimalismu v praxi.


ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU


 

Napsat komentář