Zpomal… tančíš moc rychle…

Když stojíš pod hvězdami, tak se zkus točit kolem dokola a dívat se při tom na noční oblohu…

Co uvidíš? Černočernou tmu…

Teď zkus zpomalit… Co vidíš? Hvězdy…

Teď se úplně zastav… Co vidíš? Souhvězdí… které jsou přesně uspořádány a společně tvoří neuvěřitelnou noční scenérii…

O tomhle je život. Zastavit se, uvědomit si krásu okamžiku… Kam spěchat? Za čím se hnát? Život přece není závod…


Když spím pod širákem nebo když se procházím večer po městském parku, tak si občas dělám tohle cvičení, abych si připomněl tuhle věc, na kterou často zapomíná. Obdobně to vystihuje i báseň od Davida Weatherforda – Pomalý tanec, kterou jsem poprvé četl v knížce Tima Ferrisse Čtyřhodinový pracovní týden (knihu též doporučuji, stejně jako další).


Kdy naposled jsi pozoroval děti na kolotoči?

Naslouchal kapkám deště padajícím na zem?
Sledoval nevyzpytatelný let motýla?
Obdivoval slunce nořící se do temnoty noci?

Zpomal. Tančíš příliš rychle.
Čas pádí. Hudba nebude znít věčně.

Spěcháš bez přemýšlení každý den?
Slyšíš odpověď na své „Jak se máš?“

Den končí a jdeš spát.
Honí se ti hlavou, co všechno musíš ještě udělat?

Zpomal. Tančíš příliš rychle.
Čas pádí. Hudba nebude znít věčně.

Říkáš dětem zítra.
A nevidíš jejich smutek.

Nemáš čas.

Nemáš čas udržet si přátelství.
Nemáš čas ani pro své já.

Zpomal. Tančíš příliš rychle.
Čas pádí. Hudba nebude znít věčně.

Spěcháš, abys někde byl a nenalézáš
radost z cesty, po níž jdeš.

Spěcháš a bojíš se. Máš strach, co bude zítra.
Spěcháš, aby ses jednoho dne měl lépe.
Tolik toho ještě chceš, že už nevnímáš, co už máš.

Život není závod. Nespěchej a zpomal.
Naslouchej, dokud hudba zní.


PS: Úvodní fotka je ze spaní na rozcestí U Čtyř pánů v Krkonoších. Tenhle domeček tam mám moc rád.


ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU


 

Napsat komentář