Co mě naučil Ladakh

Můj druhý pobyt v Indii mě naučil spoustu věcí, současně jsem si toho za ten měsíc hodně uvědomil a zvědomil. Přidávám tři myšlenky, které si i po 3/4 roce od Indie stále připomínám a snažím se podle nich žít.

Mám hlubokou vděčnost k celé Himálaji a celému Ladakhu.

1) Činy, které uděláš v životě se ti stejnou měrou vrátí

Ve Spituku, ve skromném budhistickém klášteru vedle letiště jsem se naslouchal místnímu mnichovi, který své činy v životě popisoval následovně:

Víš, všechno, co v životě děláš je stejné jako tenis, který hraješ proti zdi – čím větší ránu dáš, tím větší mírou se ti to vrátí zpátky. Když uděláš něco hodně dobrého, laskavého, milého, či někomu nabídneš pomoc, tak se ti to stejnou mírou vrátí zpět. Obdobně to funguje i s negativními činy, čim více negativního do světa vyšleš, tím se ti toho víc negativního vrátí.

Tímhle se řídí lidé v Ladakhu pořád – je proto radost je potkávat. Rád vzpomínám na zážitky, kdy jsem:

  • byl v Diskitu a ke mě přistoupili tři místní kluci a samy od sebe se nabídli, že mi pomohou postavit stan (po dostavěný řekli jen ahoj, a šli svou cestou)
  • stopoval a místní Ind si kvůli mě hodně zajel, jen aby mě hodil přímo tam, kam potřebuji
  • stál na špatné zastávce a místní člověk, který odhadl, že čekám na autobus (který však jede z jiné zastávky) mě nabídl, že mě tam zadarmo odveze
  • šel jsem sólo na Stok Kangri a cestou jsem potkával nosiče s koňmi a ty, když viděli, že jdu sám a držím jejich tempo, tak se se mnou dělili o své jídlo

2) Pouštěj si k sobě myšlenky, které tě nabíjí, nikoliv vysilují

Den co den jsme terčem spousty myšlenek, reklamních sdělení, komentářů, názorů (průměrný člověk v západním světě je každý den terčem 3,5 – 10 tisíc reklamních sdělení), né všechny pro nás mají však přínos… V Ladakhu jsem si uvědomil, jak je důležité se od tohohle odpojit a dávat si pozor, co si pouštím do života… To mě naučil Ladakh. Proč? Protože v okolí cest jsou samé pozitivní či vtipné texty, citáty, myšlenky – nikoliv žádné bilboardy na slevy, na zábavní parky, politiky, či podobně. Stejně je to i ve městech či klášterech, kde jsou na zdech psány jednotlivé texty Dalajláma…

Teď si představte, když den co den koukáte na tyto krásné myšlenky… to jednoduše nejde nemít dobrou náladu.

3) Je důležité vše pojmenovat správným jménem, být upřímný sám k sobě

Tahle myšlenka mě přišla v mém oblíbeném a velice skromném chrámu vedle Shanti Stupy v Lehu, kam jsem často chodil při západu Slunce rozjímat.

Buďme upřímní. Buďme upřímní samy k sobě, umějme si přesně pojmenovat, co se nám stalo – pravda bolí, ale je daleko jednodušší s ní dále pracovat a vyrovnat se s ní, než se lží.

Proč je tohle opravdu důležité? O čem tedy ta myšlenka je?

Vysvětlím na smyšleném případu Honzy: Honzu šikanují ve škole a občas přijde domů i s modřinami. Lidé se o něj zajímají a ptají se ho, co se mu stalo (on se stydí nebo v tu chvíli nemá důvěru a nemůže projevit, to, co potřebuje), tak raději řekne: Aleee nic se nestalo, jen nějaké drobné problémy… Další den potká dalšího člověka, který se ho ptá na to samý a opět stejná odpověď: Aleee nic se nestalo, jen nějaké drobné problémy… Po pár takovýchto odpovědích, kdy nejsme upřímní k ostatním se nevědomky naše myšlenky zapíší nám pod kůži a přestaneme být upřímní i sami k sobě. Za 5-10 let budeme vzpomínat na tuhle situaci už jen s myšlenkou „Aleee nic se nestalo, před 5-10 jsem měl nějaké drobné problémy ve škole...Proto buďme vědomí, buďme upřímní k minulosti i přítomnosti.

Buďme upřímní i jeden k druhému – je daleko jednodušší a přínosnější říct tomu druhému pravdu než mu (i z dobrého úmyslu) lhát.

Není to upřímnost, co nás brzdí v životě, ale neupřímnost – k sobě a tím i k ostatním. S pravdou se časem vyrovnáme, se lží (potlačením nikoliv) – to časem vypluje napovrch. Kromě toho lží neustále zatěžujeme samy sebe, protože si musíme pamatovat co jsme komu řekli.


Zpět na hlavní stranu.